Sice mám několik nesepsaných inspiračních námětů, ale potřebuju se vypsat, proto je tu tenhle příběh. Jedná se o mix reality a výmyslů, některé prvky jsou skutečné, něco je při(vy)myšlené. Název jsem v podstatě nevymyslel. Moje názvy vypadají jinak. Název jsem "přeparafrázoval" z jedné povídky. Povídka se jmenuje Nikdy nezastavujte na dálnici a je součástí sbírky s velmi poetickým názvem Smrt má kola. Povídky ve sbírce Smrt má kola obsahují auta a ... smrt :) .

Poslední dobou se chovám divně. Dva dny jsem se prolejval bublinkami zředěným grepovým džusem (protože mi grep nechutná), včera jsem sežral veškerou dostupnou čokoládu a nedávno (ve čtvrtek?) jsem měl dokonce chuť líbat na tyč dopravní značku a křičet u toho "Líbáš skvěle, kotě!".  Odradilo mne od toho uvědomění, jak by to bylo nehygienické. Že bych u toho vypadal jako blázen/pošuk/úchyl mne moc tankovat nemusí, tak vypadám běžně. Akorát někdy musím předstírat, že jsem normální a slušný člověk. No jo, když mám blbou náladu, tak dělám ještě větší šílenosti než obvykle.