Záchrana špaget

Tento článek je přednastaven z 6.1.2016, kvůli rozložení článků v čase.

Na oběd jsem se rozhodl si uvařit, jako už mockrát, špagety. Původně jsem ani neměl v plánu o tom psát článek, protože "100 a 1 článek o špagetách na jedno brdo" by byla hrozná nuda (a ani moje omáčky nejsou moc variabilní).

Zajímavý spád to dostalo ve chvíli, kdy jsem sléval špagety. Nemáme k tomu nějaký speciální udělátko, prostě se chytne hrnec i s pokličkou oběma chňapkama a hodně se nakloní, aby škvírou mezi pokličkou a hrncem vytekla ven horká voda. No a tentokrát jsem asi nějak blbě držel tu pokličku, že při snaze vy"cedit" poslední zbytky vody vypadly z hrnce i špagety.

Naštěstí špagety slévám do dřezu (a ne třeba do záchoda), tak jsem uvažoval, jestli vařit novou várku nebo je zachraňovat (už jsem se chtěl najíst a vařil jsem to asi 10 minut). Volba padla na záchranu :D. Záchranná akce probíhala následovně:

Ze dřezu jsem vyndal špinavé nádobí. Naštěstí nebylo od vajec, většina byla od mléčných výrobků a nejhorší věcí pro mne byl cedník s kávou (kafe nemám rád, i když respektuju, když ho pijou ostatní). Ve dřezu tak zbyly jen špagety. Ty jsem postupně po částech bral do hrsti a proplachoval jsem je pod vlažnou vodou. Tento proplachovací proces si kladl za cíl, aby špagety nebyly špinavé od špinavého nádobí. Opláchnuté špagety jsem následně odkládal na čistý talíř. 

V důsledku záchrany jsem špagety nevyhodil, ale měly pokojovou teplotu, takže by se na nich nerozpustil sýr. Sýr jsem tedy vynechal, polil jsem je svou červenou pálivou omáčkou (uvařená jedna červená paprika a tři rajčata, přidáno půl lžičky mletého pepře a dva prolisované stroužky česneku) a posypal osmaženými žampiony od včerejší večeře. Už po přidání půl lžičky pepře to vypadalo, že toho je na jeden rendlík moc. Z omáčky byl "na hony" cítit pepř (zatímco předtím dominovala vůní rajčata), na chuť byl taky cítit hlavně pepř, ale pokud tam přece jen po špatném oplachování zůstaly stopové zbytky kávy, pepř je hravě překryl.

Výsledný, byť hodně pálivý a vlažný pokrm se jíst dal, takže za mne 2.

K takovémuto druhu záchrany chci ještě poznamenat, že je dost rozdíl, jestli si jídlo děláte jen pro sebe, anebo ho děláte i pro někoho jiného. Nabízet někomu jinému takhle zachraňované jídlo nepovažuju za moc slušné a podstrčit to někomu bez patřičné informace by byl přímo sprosťácký podraz.

Pokud nejste z lidí přehnaně lpících na hygieně (ti nebudou zachraňovat nikdy a nejspíš si ještě před každým jídlem dezinfikují hrnec), tedy byste byli ochotni vyklopené jídlo zachraňovat, berte v úvahu, co a odkud byste zachraňovali. Nedoporučuju jídlo zachraňovat z hodně špinavých či infekčních míst (pokud sléváte špagety do záchoda nebo na hnůj, jsem pro verzi "nezachraňovat"). Dále (kromě hladu) také doporučuju vzít v úvahu náročnost nápravy (opláchnutí, umytí,...) a složitost dosavadní přípravy (jídlo, k jehož výrobě jste spotřebovali plyn/elektřinu nebo jste ho připravovali delší dobu, budete chtít spíše zachránit, protože nezáchranou zahodíte i tuto nákladovou či časovou investici).