V sobotu 16.4.2016 proběhla letošní "hlavní vlna" akce Ukliďme Česko (nějaké akce se ještě konají v tomto týdnu a o víkendu, k dohledání na mapě).
Co se týče úklidových míst, tak jsem značně nestálý, každý rok uklízím někde jinde (v rámci Ukliďme Česko již potřetí). Tentokrát jsem si vybral Máchalku. Sraz jsme měli v 9 hodin před ZKO (základní kinologická organizace?) - ani nevím, co to znamená, ale nějak to souvisí se psy. Sešlo se nás asi 20 (podle oficiálního reportu dokonce 22). Byla tam organizátorka Lucka, dvě Zuzky, dvě Jany, Adam, Ondra, Lukáš, Láďa... ze začátku byla jakási "představovací kolečka", ale jak lidí přibývalo, tak pak už ne a jestli se představovali všichni, tak u některých jsem to přeslechl. Následně jsme od místa srazu přešli na louku, na jejímž okraji u lavičky se nám dostalo bezpečnostního poučení ( nesbírat azbest, nechodit ke trati, mrtvoly hlásit, stříkačky hlásit (opodál byli policajti), do hromad nesahat hned rukou, ale rozhrabat je klackem, zranění hlásit - ale ať se nezraňujeme, baterky zvlášť), vymezení oblasti úklidu, obdrželi jsme rukavice a pytle, telefonní číslo na Lucku a vyrazili jsme uklízet. Už takhle na začátku se spustil déšť, pláštěnku jsem neměl, ale po zalezení do lesa to bylo lepší.
Ze začátku to byl jen takový ten drobný bordel, se Zuzkou a Ondrou jsme našli nějaký baterie, ale protože jsme si s sebou nevzali na ně tu krabičku, tak jsme řešili,kam s nimi. Onru napadlo, že to můžeme strkat do obalu od kapesníků (to když jsem se zrovna potřeboval vysmrkat a ten kapesník byl z balíčku poslední). Tak jsem chvíli vláčel v kapse zabalený malý baterie. O kus dál jsme se nachytali na kusu asfaltu na betonu (zdálky to vypadalo jako hadr) a sbírali jsme alobal - on Ondry jsem se dozvěděl, že tím rozptylovali nepřátelský střelce při míření na letadla. Potom jsme ještě s Adamem a Luckou dorazili na skládku, takovou velkou hromadu odpadků. V souladu s pokyny jsem si našel nějakej šťourací klacek (což teda chvíli trvalo, dost jich bylo mokrých a lámaly se), abych se v tý hromadě nehrabal rovnou rukou. Na skládce byla samozřejmě spousta různých věcí. Odehrála se tam i následující scéna (+-moje paměťové chyby):
Ondra: Boxerky. Takový vzdušný. (Přiložením předvádí, jak by mu slušely.)
Adam: Ti je vyžehlím. (Zvedá kus žehličky.)
Potom tam pod kobercem byly nalezený nějaký kosti. Hlavně jsem si teda všimnul žeber, ale byla u toho i lebka. Zuzka s Luckou to identifikovaly jako psa (podle zubisek). Ještě jsem si tu kostru vyfotil s keramickým obrázkem a pak mi chcípnul foťák. (Nevzal jsem si náhradní placatou baterii.) Hlavně jsem ale odmítal uvěřit, že ta kostra (byla považována za mrtvolu) je skutečná - předně bylo to hnědý a ne béžový, okrový, slonovinový nebo jak se říká té přirozené barvě kostí a taky - celá a SKUTEČNÁ kostra? Ne že bych měl něco proti kostrám, naopak je mám rád, tak se mi ani nechtělo věřit, že bych měl to štěstí a viděl jsem tam skutečnou kostru.
Potom přišli dva policajti (chvíli mi trvalo, než mi došlo, že nejdou taky uklízet s námi tu skládku ;) ) informovat Lucku o jejich postupu. Našli prázdné sklenice, kam jsme přendali z kapes nalezené baterie. Kromě již zmínené kostry, boxerek, žehličky a keramického obrázku byly na skládce i takové ty klasické věci jako další oblečení, nějaké boty, baterie, elektrické součástky (zástrčky, přepínače), obaly od kosmetiky, myslím, že tam byla i nějaká sklenička s jídlem. Našel jsem tam žlutou "výslechovou" lampu.
Pytle se rychle plnili a tahali jsme je nahoru k pěšině ke žlutě kvetoucímu keři. Potom jsme je vozili na kolečkách ještě víc nahoru k cestě, kam pro odpad mohla přijet multikára (menší korba s nápisem Multicar). I přes absenci značek, pruhů, dopravních plácaček a semaforů byla přednost jasná - ten kdo vezl nebo vlekl náklad (odpad) nahoru, měl přednost, zatímco ti, co šli po pěšině dolů, přednost dávali.
Při prvním návratu jsem se někam ztratil a nešlo mi najít tu skládku s kostrou. Až jsem si myslel, že tam zakufruju u Jany, abych teda uklízel a nehledal po lese tu jednu konkrétní skládku jako pablb. Pak jsem ji teda našel a uklízeli jsme dál, dokonce jsem si z ní odnesl suvenýry (ne, ta kostra to fakt nebyla) - pokud nevidíte poslední fotku, můžete si v duchu tipnout. Po doklizení té jedné skládky jsem tam paběrkoval nějaké součástky (kovové plíšky, bílá kolečka s kovem a bílé pláště komolých kuželů), pak jsem se dostal k další, i když menší skládce. Tak jsme tam s Adamem uklízeli a i tam bylo dost baterií, tak jsem na ně přinesl ty sklenice. Baterií bylo v tom lese docela hodně.
Na druhé skládce byla "chapadla" - bužírky od drátů a kabelů, a hodně běžný plastový bordel. "Hele, nějaká trubka", pomyslel jsem si, když jsem sbíral nějakou dutou protáhlou věc. Jenže to nebyla obyčejná trubka. Když jsem si všiml těch buněk, došlo mi, že je to kost. Podle úvahy "Když kostra je mrtvola, tak kost je kus mrtvoly." jsem volal Lucce tak hekticky, že jsem se i zapoměl představit. Tak kost se tam měla nechat (což Adam věděl i bez telefonátu). Z hlediska (ne)hygieny jsem byl docela v pohodě, protože jsem měl přece rukavice. O chvíli později jsem tam zdvihl domělý kus tmelu (tvaru zhruba části kulového vrchlíku), než mi po shlédnutí buněk došlo, že to je taky kost. Tohle byl ten nejkostlivější úklid, co jsem dosud zažil, fakt že jo (do té doby byla na jednom jen hlodavší lebka). Akorát nemám dobrý pocit z toho, že jsem ty kosti nepoznal rovnou, ale až když jsem tam viděl vysloveně ty buňky - to jsem se považoval za většího nadšence :(.
Dál jsme ještě uklízeli víc ve svahu u pěšiny, Ondra vytahoval kleštěmi hřebíky ze stromů. V jednu chvíli jsem si připadal jako doručovatel, když jsem měl přinýst baterie a ještě jsem byl požádán, ať ostatním přinesu mikinu a tašku, co si odložili dole (musel jsem to jít na třikrát, těch baterií jsme měli asi 3 sklenice a ještě dvě plastové vaničky). Málem jsem pak Lucce vyhodil zavírací nožík (byl na zemi), naštěstí mne zarazila jeho zachovalost a napadlo mne se zeptat, jestli něčí je. Při návratu k "překladišti" (místo na odvážení multikárou) jsem nesl nářadí, čítající kleště a dva nože (z toho jeden nezavírací). Zřejmě jsem s tím působil dost nebezpečně, když mi Zuzka, která šla přede mnou, ten nezavírací nůž vzala - asi se bála, že ji bodnu do zad; no obhajoval jsem se tím, že kdybych to měl v úmyslu, už by se stalo. Ani se mi pak nechtělo věřit, že ty kleště byly taky nalezené a ne regulérně přinesené nářadí.
Následně jsem dostal speciální úkol (přinesení pracovního nářadí) a zase pršelo, tentokrát víc než předtím ( nebo jsem se jen pohyboval v nekrytějších místech). Potom se nakládalo na multikáru, taky tam byla velká "chapadla" od nějaké jiné uklízecí podskupiny. Někteří lidi ten odpad do kontejneru doslova házeli. Když jsem prohlásil, že bych si taky chtěl něco hodit, tak jsem si v první chvíli ani neuvědomil, že by se to dalo pochopit i jako šavli (eufemismus ke zvracení), ale naštěstí se toho nikdo nechytil. Mulitkára odvezla odpad níže ke kontejneru (nástroje bylo nutno přinést ručně), následovalo skupinové foto a pak už byl skoro konec, krom toho, že část lidí šla hledat poslední kolečko (nebo co to šli dělat).
Bylo to fajn i tak trochu makačka, ale na to mám už vyzkoušený domácí poúklidový rituál - sprcha a jídlo.
Suvenýry z úklidu:
(Po umytí.) Tak co, tipovali jste správně?