Nstrace - naostro, nebo jen demo?

Název dnešního článku je trochu netypický, ale po přeskládání je jasné, o čem  bude :).

Akce jsem se účastnil až dneska, v minulosti jsem se o nich dozvídal zpravidla až PO proběhnutí. Ráno jsem si ještě ověřoval, kde a od kolika je, no spíš mne to zmátlo, těch akcí bylo víc. No nakonec jsem z těch dvou (o kterých jsme věděl) šel na tu pozdější. Ono i když se s někým můj názor na něco shoduje, tak se klidně může na něco jiného lišit. Na tý "první" akci vyloženě doporučovali věci, co dělají hluk a ohluchnout kvůli tomu fakt nechci (a vuvuzely fakt nenávidím).

Dostat se na místo nebylo jen tak. Moc věcí jsem si z domova nevzal (přeci jen takové akce jsou potenciálně nebezpečné), fotky nejsou (nehodlal jsem riskovat, že mi někdo roztříská foťák), bez klíčů to nejde a i o mobilu jsem cestou pochyboval, jestli jsem ho neměl nechat doma. Vyjížděl jsem později, tak jsem doufal, že dav/skupina neuteče a budou ještě na místě (někdy se z toho dělá průvod). Dojezd tramvají (sice trochu plnější) na plánovanou zastávku byl v pohodě (kromě mých vnitřních obav, že by mi tam někdo mohl něco udělat), pak následovala cesta do kopce. Tam už začaly  problémy, kromě neočekávání "tak dlouhé trasy stoupání" tam už byla spousta lidí. Různě fízlové (policajti) s autama, na ulici. Průvod vycházející z boční ulice vpravo. První, co mne zajímalo je, jestli to je proud davu, ke kterému se chci připojit, anebo to jsou jeho oponenti. Pokud by to byl on a podcenil bych ho, nejen že bych ho nenašel na původním místě srazu, ale ještě by mi utekl a už bych ho nenašel (neznám jeho plánovanou trasu), no a moje snaha se účastnit a dát najevo svůj postoj by přišla vniveč :(. Cedule jsem tam pořádně neviděl, pak jsem si všiml vodníka a myslím, že i nějaké včely, načež jsem tento průvod vyhodnotil jako masopust/karneval. Tak nic, pokračoval jsem dál do kopce.

Pod rozcestím u schodů jsem se rozmýšlel, kudy nahoru. Vlevo příkré schody, vpravo mírnější stoupání (ale zas by ta trasa měla být delší). Tak jsem to zkusil vpravo. Čím jsem byl blíž, tím víc mi to bylo divný, to co zdálky připomínalo českou vlajku byl jen jakýsi diagonálně rozdělený modročervený hadr (nemělo to bílou!), cedule a provolávání mne jen utvrdily v tom, že tohle není to, co hledám. Tak jsem se vrátil a zkusil jsem to nahoru po schodech. Další problém. Žlutý pruh v jakési bráně. Byli to policajti v reflexních vestách, kteří ji vyloženě ucpávali vlastními těly a bránili tak v průchodu. No rozhodně jsem neměl v plánu se nechat sebrat za útok na fízly, obzvlášť, když se jdu účastnit poprvé. Tohle mi už bylo dost divný a pojímal jsem silné podezření, že policajti jsou proti nám a nechtějí nás na akci, kam jsem chtěl jít vůběc pustit (že to prostě je izolovaný). A že vyrazit na takovou akci později je fakt problém. Nicméně jsem zaslechl nějaký lidi, kteří se domlouvali, že to zkusí obejít. No tak jsem to zkusil taky. Takže dál do kopce a pak boční uličkou doprava.

Nahoře jsem šel ulicí dolů, ale tam to bylo taky blbý.

Nejdřív jsem tam uviděl věc připomínající českou vlajku, ovšem s klínem zohyzděným nějakým červeným znakem. A pak taky červenej znak na nějakým modrým a zeleným pruhu. Tak tohle taky ne! Následně se mi povedlo proniknout úzkou uličkou dolů (kterou "hlídali" dva poldové), dole byla přes ulici roztažená skupina poldů, nicméně když tam lidi zkoušeli projít, tak je nechali, tak jsem to zkusil taky a i mne nechali být :). Následně jsem se dostal konečně do správnýho proudu na správný místo.

Na náměstí už byla spousta lidí, někteří drželi české vlajky, někteří drželi nápisy nebo přeškrtaný mešity, další drželi vlajky jincýh států - viděl jsme tam např. slovenskou vlajku - a taky nejmíň dvě, co jsem měl za norské vlajky (to mi nedávalo smysl, když v Norsku berou rodičům bezdůvodně děti), teprve později mne napadlo, že tím jsou možná myšleny křesťanské kříže, ovšem na vodorovně situované vlajce jaksi naležato.

Nejhorší věci, co jsem tam zažil, bylo kouření. Pokud nenávidíte kouření (aspoň jako) já, budete na takový akci trpět. Kuřáci jsou doslova "všude", když zkusíte poodejít několik kroků od jednoho kuřáka, přiblížíte se k dalšímu. Tohle je na hromadných venkovních akcích fakt děs, kuřáci jsou rozprostřeni mezi davem, není před nimi kam prchnout, nemají svoji vlastní zahulenou skupinu, aby se jim dalo jednoduše vyhnout. Jo, tohle je fakt úmorný, ta dobrá zpráva je, že jsem tam nezažil nic horšího. Žádný mlácení oponentama, žádný mlácení fízlama, až na ty kuřáky akce proběhla poměrně v pohodě.

Vepředu u mikrofonu (nejspíš na nějakém pódiu, no neviděl jsem tam dobře, být blízko mikrofonu, nebo spíš repráků, by nebylo příjemný) se střídali lidi v řečnění, některým jsem teda nerozuměl (nebylo to česky a  prošvihl jsem překlad), ale  o čem to tak zhruba mohlo být se dalo domýšlet. Některý myšlenky, se kterýma souhlasím (nebojím se tvrdit "ztotožnuju"), nebo co si o tom myslím (tlustě - to co tam zhruba říkali, za pomlčkou - popis mého názoru):

* Imigrace nemůže být neřízená, příchod spousty lidí, o kterých nic nevíme, je problém. - Osobně bych byl radši, kdyby žádná imigrace sem nebyla (tím myslím imigranty - neplést s turisty), náš stát (a ani Evropa) není nafukovací (větší imigraci bude těžší zvládnout), a že o těch lidech nic nevíme - to možná není úplně pravda, nějaký obecný informace, odkud se sem ty invaze ženou, možná jsou, ale rozhodně jsem pro, aby - pokud už vůbec u nás imigranti budou - byli náležitě bezpečnostně prokádrováni a pobyt byl povolen pouze těm, kteří OPRAVDU nejsou problemětičtí a hrozbou.

* Ochrana/obnova hranic, být pevností. -  Možná že dost lidí považuje volný pohyb v EU za výdobytek civilizace, ale v situaci, kdy se do Evropy valí vlna ilegálních imigrantů a EU nechrání vnější hranice (osobně si myslím, že na to v Bruselu záměrně kašlou!), je obnova -střežení - hranic státu významným krokem k ochraně státu (před vlnou ilegální imigrace, dřív než bude úplně nezvládnutelná).

*Bezpečnost, Svoboda, Náš domov, Naše kultura. -Tohle je stát, ve kterým žijeme my, jeho občani, s naší kulturou a svobodou a bylo by pitomé si ho nechat zničit a zadupat islámskými přistěhovalci, kteří by se tu chtěli roztahovat, brát nám náš domov a kulturu, zotročovat nás. Vyžeňme islám včas, nenechme si sebrat naši zem. Přizpůsobovat se cizákům ve vlastním státě je hovadina, pseudohumanismus a multikulturalismus jsou blbost. Pseudohumanismus - protěžování cizáků (navíc totalitních cizáků) na úkor občanů, a s tím multikulturalismem, některý "kultury" nejsou slučitelný (nejen žít v míru, ale ani žít) ; "kultury" v uvozovkách, způsoby chování v některých cizích státech bych kulturami nenazýval, to jsou nekultury. (Snad jediný, co mne při zmínce o naší kultuře vytáčí, je zdůraznění, že jsme křesťanský stát. Za hodně důležitý považuju významný podíl ateistů u nás, rovnoprávnost nevěřících, jejich nepronásledování atd. Jo, jsem ateista. Při tom zdůrazňování křesťanství mne často napadá, že států s křesťanama je "dost", zatímco států s rozšířením ateismu tolik asi není - aspoň mne další nenapadá. )

*Máme tu různé (nejen?) sociální problémy (nízké platy, nezaměstnanost,bezpečnost...). - Můj názor je, že ilegální imigrace může problémy jen zhoršit (prohloubit). A islám je vážná bezpečnostní hrozba, bez včasného řešení z ní bude neřešitelný problém - zabránit jejich roztahování a našeho převálcování (nenechat se přečíslit).

Kromě řečnění řečníků (včetně jedné řečnice :) ), mávání vlajkami, cedulemi a transparenty (které vůbec nebyly průhledné), a reakcí na řečnění se vlastně nic moc nestalo (žádná bitka s naivními sluníčkáři ani islámskými invazisty, žádná bitky s policajty, žádné létající dlažební kostky a krev jsem tam taky neviděl - opravdu poklidné). Reakce na řečnění měly tři významné podoby - jednou bylo "Ano" (např. na otázku, jestli chceme bezpečný stát), další bylo "Ne" (to bylo na otázky, jestli chceme něco špatného - např. bát se chodit ulicema) a třetí bylo rozhořčené a znechucené pískání a "Fuj", např. na vyjádření švýcarského řečníka, že jsou u nich blízko přímé demokracii a mají referenda, ale politici se neřídili většinovým názorem (doufám, že se nepletu a bylo to na zákaz islámu). Možná to není taktické (v rámci boje), ale svým čtenářkám a (nejspíš jedinému) čtenáři přiznávám, že ta většina byla s malým rozdílem - asi 50,3%. 

Chybějící informací je, jaká část tam (ve Švýcarsku) přišla k referendu. Více hlasujících lidí, menší rozptyl odhadu. Ale na názor těch, co se rozhodli nehlasovat, se nedá brát ohled, i o tři desetina procenta to je většina (hlasů). Osobně si navíc myslím, že neochota (šv.) politiků výsledky referenda následovat vypovídá něco o jejich přístupu k tématu referenda.  Na tomto místě mám na vás otázku: Jaký nejmenší procentní přesah by v referendu měla mít podle vás vítězná možnost (nad druhou nejčastější), aby ji podle vás měli politici v každém případě respektovat, tedy se řídit výsledky referenda? Zajímá mne, jestli v tom výše uvedeném případě vám připadá většina příliš "malá" na to, aby se měl prosadit její názor - přesah je v takovém případě nejméně 0,6% (alespoň o to, co je 50,3% nad 50ti %, tedy 0,3%, musí být druhá varianta pod 50%. 0,6% to bude v případě, že byly pouze dvě možnosti). Pokud budete psát komentář, napište do něj prosím odpověď na zvýrazněnou otázku.

Na závěru akce zazpívala jedna zpěvačka(?) na pódiu naši státní hymnu. Mně osobně to přišlo posazené příliš vysoko (v takových výškách bych to osobně neuzpíval), ale jinak to bylo hezký. I když teda osobně se mi některý jiný písničky líbí víc než naše hymna, do té situace se to hodilo. I když mi to přece jen přišlo trochu divný - kdyby tu hymnu nechali zazpívat nás, nebylo by to sice tak čistý, ale mohlo by to podpořit nebo prohloubit pocity vlastenectví (to podle toho, kolik jich kdo má). Můj současný (v době, kdy píšu tento článek - časem se může změnit) názor je, že za vlast nebo lidi co neznám, umírat nechci, ale s hrozící islamizací by bylo přeci jen lepší se při umírání bránit a bojovat (resp. umřít při boji za svou svobodu) a nenechat se odkrouhnout "jen tak". 

Akce byla následně oficiálně ukončena a bylo nám řečeno, kudy máme odcházet. Ještě jsem chvíli zůstal na místě, přečetl jsem si nějaké cedule (hodně se mi líbila hesla "Podpora muslimské integrace není humanismus, ale zrada" a "Poslední akt demokracie budou volby vyhrané muslimy"). Když jsem se konečně rozhodl náměstí opustit (zpočátku příchodovou cestou), tak jsem pak dole odbočil s některými lidmi doprava, místo vracení se doleva do kopce. Sice jsem nejdřív nevěděl, kam to vlastně jdeme, ale to by i bez orientačního smyslu neměl být problém - v Praze (notabene v těch rušnějších částech) se prostě půjde a časem se dojde k nějaké zastávce, ta pomůže. S tímto přístupem jsem zabočil na první zastávku tramvaje, kterou jsem viděl. Byla to 22, a asi o 4 nebo 5 stanic měla být Malostranská.

Zastávka byla hodně plná. Přijela tramvaj. "22, to chceme", prohlásil nějaký pán. Nedalo mi to, abych mu neřekl, že tam nic jinýho nejezdí :D. (Na zastávce aspoň jiná linka tramvaje psána nebyla.) Následovalo sardinkování, aneb "Když se do tramvaje vejde n lidí, vejde se jich tam i n+1" v praxi. Fakt, takhle narvanej spoj jsem už dlouho nezažil, prostě tělo na těle, nebylo se kam hnout. (Tramvaj, kterou jsem jel na akci, byla v části, kde jsem byl plná, ale tahle byla ještě plnější - vyloženě narvaná.) Po jedný, možná dvou zastávkách, se ozval tramvajní rozhlas a řidič oznámil, že to na Malostranskou objede přes Spartu a Nábřeží Kapitána Jaroše, protože je to tam ucpané. Někteří lidé vystoupili, někteří jeli dále. Jeden poblíž stojící pán vyprávěl o vyrojení sluníčkářek a jak muslimové klidně ukecaj tři, čtyři,  když řeknou něco hezkýho holkám, co prej "nejsou hezký". To považuju za dost tragický případ, když nemaj holky dostatečnou sebeúctu a nechaj si tak snadno vymýt mozek. Na Nábřeží Kapitána Jaroše se ozval tramvajní rozhlas znovu, tentokrát se změnou trasy přes Čechův most, Staroměstskou a dál už pořádně nevím, na Staroměstský jsem vystoupil. Takže kromě řečnění, křičení a mávání vlajkama nebo cedulema mají akce vliv i na MHD - trasa spoje se mění a kudy pojedete je tak trochu loterie - ale v tom centru se k metru snad něco pokaždý najde. Docela jsem pak byl rád, že jsem jel tramvají - autobus není omezen kolejemi a mohl by mne odvézt i někam pryč. Na jedné zastávce ani nestavilo metro, ale mou trasu domů to už nenarušovalo.

Sakra, to je dlouhej článek. Ale možná to jen tak zhuštěně vypadá, protože tu nejsou obrázky.