Nekra | Antikvariáty, moje láska

Ahoj

Tak jsem zase tady. Stále ještě zjišťuji, co se tady dá v exitoru dělat a jak to tu funguje, takže tento článek slouží současně jako pokus data vydání - jestli při volbě budoucího času se zveřejnění článku odloží, anebo se zveřejní hned s budoucím časovým údajem.

Dnes to bude článek o jedné z mých zálib. Jak už název napovídá, jedná se o čtení a knihy. Mám svoje oblíbené žánry i svoje oblíbené kusy. Paradoxně už mám i nějaké oblíbené autory či autorky, přestože první, co mne u knihy zaujme, je název. Ten obvykle určuje, jestli si knihu přečtu nebo ne, i když jsem se už někdy nechal nachytat.

Myslím si o sobě, že mám knihy rád, přestože ne všechny mne zaujmou svým obsahem. Ale to asi málokoho. Ohledně popularity bych knihy rozdělil asi do čtyř kategorií:

1) Mám je hodně rád. Vracím se k nim a cením si jich tak moc, že si je nečtu při jídle a dávám si pozor, že mám čisté a suché ruce.

2) Mám je rád. Vracím se k nim.

3) Neutrální postoj, po přečtení se k nim nevracím.

4) Nezaujaly nebo odradily, nechci je číst.

Výše uvedené kategorie jsou náznakem, protože některé knihy do nich dobře nejde zařadit. Jako třeba učebnice nebo encyklopedie, pokud se k nim vracím ne proto, že bych je měl rád, ale proto, že v nich potřebuju něco zjistit :p.

Abych se přiznal, nekupuju si nové knihy. Možná jsem si nějaké takové koupil, ale fakt málo (jak se říká "pár") . Nové knihy získávám většinou tak, že je dostanu k narozeninám nebo k Vánocům. Někdy z iniciativy dárců, někdy na přání. Ale to neznamená, že bych si knihy nekupoval. Kupuju si staré knihy. Jako staré i staré, kolik jim tak může být? Deset let, patnáct? Knihy si pořizuju v antikvariátech. Má to pro mne několik výhod:

1) Obvykle nižší cena oproti původní. I když existují knihy, které jsou žádané, těžko k sehnání a tedy dražší.

2) Koupě je méně naslepo než u nové knihy v knihkupectví.

Výhoda 1) je snad jasná. V antikvariátech se dají sehnat fajn knihy za výhodnou cenu, třeba takový gamebooky, někdy se slevou (oproti původní ceně) 15-20 korun, jindy i za míň než půlku původní ceny. A to je ta kniha v dost fajn stavu, jen jsou mírně sešmajdaný rožky. Z gamebooků jsou nejhorší ty, kde původní majitel čmáral do osobního deníku propiskou, perem, nebo tvrdě tužkou (pak tam i po gumování zbydou rýhy). Ovšem když se jedná o hůře dostupný kousek, tak můžu být rád, že je taková kniha vůbec k dostání (i s popsaným osobákem).

To, že některé knihy jsou dražší než kdyby byly čerstvé, je taky pravda. Zrovna nedávno jsem si přinesl nový úlovek, cca 2x dražší než byla původní cena. Co mám tak dojem, tak to je fakt žádaný kousek a dokonce jsem si mohl vybrat ze dvou kusů, v různých cenách a kvalitách. Jeden fakt jako nový, druhý jen s několika středními jizvami na deskách. Skvělej stav :D. Taková ta patina používání, nebo jak se tomu říká. Už to, že jsem si mohl vybrat ze dvou kusů, byl luxus. A oba ve skvělým stavu, nepočmáraný, nerozdrbaný, jen jeden z nich s pár jizvama.

Ať už jsou levnější nebo v případě některých fakt oblíbených kousků dražší, starší knihy se dají sehnat převážně v antikvariátech. Nezjišťoval jsem si, po kolika letech je knihkupectví dávají pryč (přeprodávají do antikvariátů??), zvlášť ty s menším prostorem, ale logicky, když vycházejí knihy nové, nezbyde jim místo pro ty dříve vydané. Když hledanou knihu nenajdete v knihkupectví, stojí za to podívat se po antikvariátech. Případně zjistit, jestli něco nerozprodává některá knihovna, nebo vyvěsit inzerát "sháním (jméno knihy)" a čekat, zda se někdo neozve.

Výhoda 2) může být nejasná, ale záhy vysvětlím. Když jdu do antikvariátu, mám jednu ze dvou druhů představ. Jasnou nebo mlhavou. Při jasné představě mám naprosto jasno, kterou knihu chci po vyhledání na internetu, někdy dokonce přes net rezervovanou na prodejně. Vím, co chci a jdu přímo pro to. Mlhavá představa je poměrně neurčitější, přesto to není úplně vybírání naslepo. Jdu do antikvariátu a koukám, zda tam nenajdu něco, co mne zaujalo. Třeba další kus do některé ze sérií knih, které sbírám. Některou z knih, kterou jsem četl a rád bych ji měl ve své knihovně.

To je právě to, že to není naslepo. Když to není ze sběratelské série, tak si vybírám převážně knihy, které jsem už četl. V městské knihovně, pochopitelně. Knihovna může lidi od koupě knih odradit i je k nim přilákat. Záleží jen na tom, zda autor napíše knihu tak, že po ní čtenář po přečtení zatouží :D. Ano, již k několika kusům mne knihovna přivábila. Obvykle jsem si v ní čet (a z ní půjčoval) knihy, které se mi zalíbily. A ještě mi jich spoustu zbývá pořídit :D. Ovšem ne ke všem knihám mne navnadila knihovna, u některých to měl na svědomí film podle knih natočený. A zažil jsem i opačný případ.

Antikvariáty mám rád, protože mi prostě připadají fajn. Obvykle levný knížky, vyberu si to, co se mi líbí (mám se to kde dozvědět) a ty knihy jsou taky tak nějak jiný. Ne že bych si schválně ničil nový knížky, ale ty starší kousky mají jinou atmosféru. Jinou vůni, historii, i když často neznámou (a to i když je v ní napsáno jméno původního majitele). Je to prostě jinej pocit. U knih, ke kterým mne navnadila knihovna na mne ta vizáž stáří či používání působí dokonce přirozeně. V knihovně nebývají zbrusu nové knihy, je na nich vidět, že nejsou úplně nové a to nemusí být pomuchlané ani počmárané. Pak mne podobně působící knihy z antikvariátu přibližují tomu pocitu, když jsem se s ní seznamoval, s tím kusem z knihovny. Ty z antikvariátu akorát nemusím nikam vracet - už jsou moje :).

Odeslání vydání článku v 15:08.