Dneska jsem si uvědomil, jak jsem emoce nespravedlivé. Ale vážně, emoce neznají spravedlnost, tu zná uvědomění mysli. Jo a taky jsem získal dojem, že se mne někdo, nebo možná něco, snaží přesvědčit, že jsem už starej. Ale hezky popořádku...
Někdy dříve (a ne úplně nedávno) jsem měl období, kdy jsem četl na netu články o tom, že v naší zemi nemohou být restaurace, kam je zakázán vstup dětem. Prý je to diskriminace, i když by to někteří lidé uvítali, že se mohou v klidu najít bez rizika otravování dětmi. I když do restaurací nechodím, tak možnosti takových podniků (někde v zahraničí to podle těch článků mají) považuju za fajn věc - lidi tam jsou v klidu před dětma. Jasně, že ne každé dítě musí být hnusný otravný uřvaný nevychovaný fracek, ale když budu věřit článkům o narůstající popularitě volné výchovy, tak je to předzvěst pekla.
Ne že by mi vadily úplně všechny děti, ale nevadí mi jen ty, co splňují následující podmínky - nejsou moc malé (nesnáším mimina a batolata), takže alespoň 5 let, mají vlasy (plešatí dospělí lidé mi nevadí, ale malé děti bez vlasů jo), umí chodit, mluvit (u němých bych připustil výjimku) a myslet (dají se s nimi hrát hry - u mladších alespoň ty jednodušší jako Člověče nezlob se nebo Domino), jsou vychované a neřvou.
K onomu výše zmíněnému uvědomění došlo v knihovně. Přišel jsem do knihovny, teď jsem tam tak šel, pak jsem uviděl na zdi nápis, který hlásal něco v tom smyslu, že police u něj unese nejvýše 30 kilo. V tý chvíli jsem si řekl "Jasně, na tu polici nepolezu", i když nejsem tak vypatlanej, abych lezl po policích v knihovně, i kdyby tam nápis nebyl. Ale asi to není jasný všem. Možná mi to i připomnělo nějaká hřiště, na kterých si smějí hrát lidi jen do určitého věku, přestože by bylo logičtější klást podmínku na jejich maximální hmotnost (to, jestli člověk zničí zařízení závisí spíš na jeho hmotnosti, než na věku. Blbnutí věkem přicházívá, pokud vůbec, až o několik desetiletí od -když už uváděné - horní věkové hranice).
Pak jsem se i přes původní úmysl začetl do jedné fajn knížky s úlohami, ale pak jsem se vydal dál zkoumat knihovnu. V jedný "části" jsem narazil na nápis, který určoval, že tam smějí jen lidé, kteří splňují určité věkové podmínky (jako omezení shora, byť nevyjádřeno konkrétní číslovkou). Tak jsem na to zíral a uvažoval jsem, jestli si mám dovolit to porušit. Pak tam přišla nějaká paní a řekla mi, že to je část, kam můžu jenom pokud mi je pod Y (byla tam konkrétní číslovka, ale rozhodl sem se zatím neprozrazovat svůj věk - třeba to někdy v budoucnu použiju jako hádanku) a vešla dovnitř. Lituju, že jsem nebyl dostatečně pohotovej a odrzlej, abych jí řekl něco ve stylu "Vy taky nevypadáte pod Y". Jako sice to mohla být knihovnice, ale stejně mne to štve, že jsem se aspoň pořádně neohradil (nezkusil ji urazit, když tam vešla), když už jsem se teda nechal odradit, nevešel jsem tam a odešel jsem od tý části s cedulí.
Samozřejmě mne to hrozně naštvalo a první slovo, které mne v souvislosti s tím napadlo, byla "Diskriminace". Pak jsem si vzpomněl na ty antidětský restaurace a docvaklo mi, jak jsou emoce nespravedlivé - emoce si spravedlnost neuvědomují. Vždyť je to akorát z druhé strany - ta hranice pro vstup lidi omezuje shora, ne zdola. No a je to knihovna a ne restaurace. Tak jsem si řek, že mám radši jinou pobočku té knihovny (a to mi ani nedošlo v té chvíli, jaké mám štěstí, že to tu je dostatečně velké a je tu spousta poboček, ne jen jedna), kde mne žádnou cedulí neodhánějí od knih pro mladší. Sice tam můžu vypadat jako dětinský podivín, v horším dokonce jako pedofil, ale neomezují mi tam přístup k zábavným hravým knížkám kvůli věku :). Taky mne napadlo, jestli jsem už starej, když se nevejdu do tý jejich věkový hranice.
Jestli ne předtím u tý cedule s 30 kily, tak teď jsem si na dětský hřiště vzpomněl určitě. Kde je nějaká spravedlnost? Antidětský restaurace být nemůžou, ale místa, hřiště nebo místo v knihovně, kde je omezení věkem shora být může. Proč dospělí můžou být diskiminováni, ale děti ne?! Ten princip je přece stejný, tak by přece bylo fér, aby mohly být diskriminovány i děti . To, že se pít alkohol a kouřit smí až od 18 se počítat pořádně nedá, když "týnejdžři" u škol chlastají a hulí.
Závěrem si přeju, aby bylo dost hravých dospělých lidí, kteří se nebojí si hrát a dělat věci na které "jsou přece staří" jen proto, že se jim to snaží tvrdit zapšklí nudní žárliví morousové, kteří si hrát neumí . Nenechme si vzít zábavu, nenechme si vzít hraní, ať už nám je 18, 20, 30, 50 nebo třeba 80. Hraní je zábava, morousové jsou fujtajbl! :D