LKŠ
Ahoj
Dne 6.1.2016 jsem si založil profil. Hlavním a nejspíš i jediným důvodem je aktivace profilového obrázku, nikoliv sdělování nějakých osobních údajů o sobě.
Profilový obrázek je můj vlastní nápad a výroba, takže ho nekopírujte! LKŠ je zkratka jeho názvu a znamená "logo krutých šifer". Což o mně tedy dost vypovídá, nejen, že jsem krutý, ale i mám rád šifry - v logu je narážka na dvě z nich. Pokud by vás zajímalo, proč má lebka blbě připlacatělou hlavu v horní části, je to proto, aby se do ní vešlo levé oko.
(kK) Potrat? Proč ne?
1. červen 2015 | 10.16 |
Informace ke značení zde.
Přestože osobně mi to přijde poměrně v pohodě, domnívám se, že čtenářům obecně by to mohlo přijít kontroverzní, proto značení.
Tento článek je vydán s časem, ve kterém vyšel na původním působišti, zkopírován (s upravenou "omáčkou") byl 19.8.2015 v 9:17. Nedávné komentování na jiném blogu na doméně pise.cz mne vedlo k tomu, že jeho zkopírování na nové působiště déle neodkládám. Na původním působišti se článek dočkal několika reakcí, přestože nebyly tak bouřlvé, jak jsem očekával (že by mne blogerky sežraly zaživa a nadávaly mi, jak jsem jeblej :) ).
A teď už k tématu:
Nejprve ujasnění k tomu, jak je myšlen název. Jestli očekáváte, že tu budu vyjmenovávat důvody proti potratu, jste vedle jak ta jedle. To není takové to "proč ne?", kdy se vysvětluje, proč ne. Je to takové to "proč ne?" které se běžně používá.
Půjdem do kina? Proč ne? Půjdem na výlet? Proč ne? Půjdeš na potrat? No tak proč ne, že? Jó, jsem to ale cynik :).
Jak jste již patrně poznali, můj názor na potrat je pozitivní. Ano, myslím si, že každá žena má právo na to, rozhodnout se, jestli nechá ve svém těle vyrůstat zárodek další lidské bytosti. Co je zárodek a co už je dítě rozlišuju jednoduše - do porodu zárodek, po porodu dítě. Právě porod je tou mezní událostí, kdy se z toho stává samostatně existující bytost.
Pochopitelně to narazí na nesouhlas odpůrců potratu, kteří tvrdí, že zárodek má právo žít (a vyvinout se v dítě, přestože někteří ho jako dítě vnímají ještě před porodem). No a tady je zakopaný problém.
To, že ten problém by mohl být jinde, než jsem si dlouhou dobu myslel, mne napadlo někdy v únoru 2014, při zprávování s jedním kamarádem (označím ho třeba... Š. ) a 26. 2. 2014 jsem se s ním o něj podělil. Samozřejmě mne k tomu výrazně inspiroval Š, bez něj by mne to nenapadlo, a pokud ano, tak později.
V čem je problém? Spory mezi odpůrci a zastánci potratů jsou spory mezi dvěma názory:
1) Žena má právo rozhodnout se, jestli ve svém těle nechá vyvíjet zárodek jiné lidské bytosti.
2) Zárodek má právo, aby se z něj vyvinulo dítě.
Vzhledem k době, ve které žijeme, mne napadlo, jestli tento problém není čím dál tím umělejší a vykonstruovanější.
Vidíte to v tom? Je potrat resp. jeho odmítání odpověď na otázku 1), nebo na otázku 2)? Nebo na obě?
Do onoho osudného února 2014 jsem si myslel, že potrat na otázku 1) odpovídá kladně. Ale v tom je ten problém a mystifikace - potrat vynucuje volbu. Jako když přijdete na rozcestí, kde je cesta doleva a cesta doprava. Ale už vás ani nenapadne, jestli veprostřed mezi nimi nevede někam úzká pěšinka.
Potrat je odpovědí na otázku: "Čí právo je větší? Právo ženy nenosit v sobě zárodek, anebo právo zárodku vyvinout se v dítě?".
Odhlédneme-li na chvíli od potratu, odpověď na jednu z výše uvedených otázek 1), 2) neimplikuje odpověď na druhou z nich ( 2), 1) ). Řešením na obě otázky je nechat vyvíjet zárodek mimo tělo ženy, ve které vznikl. Takové řešení vidím jako konec sporů mezi zastánci a odpůrci potratu, protože obě skupiny by si přišly na své. Jejich názory by nebyly stavěny uměle proti sobě - ze zárodku by se mohlo vyvinout dítě i bez omezování práva ženy, aby se tak nedělo v jejím těle.
Možná by se i přesto našli nějací nesnášenlivci, kteří by nebyli spokojeni nikdy.
Ale pevně věřím, že většina by se hádat přestala. Proč by mělo zastáncům vadit, že zárodek (a tedy budoucí dítě) přežije, když ženě zůstane volba o vlastním těhotenství? A proč by mělo odpůrcům vadit, že žena rozhoduje o svém těle, když se tím nezničí potenciální nový člověk?
Následně zbývá se zamyslet nad metodami, jakými by se toho dalo docílit. Napadají mne dvě - vývoj zárodku v nějakém přístroji (inkubátor?) a jeho transplantace (oboje po jeho operativním vyndání). Šokuje vás to?
Ne že by historie byla moje silná stránka, ale při prvních pokusech o transplantace pacienti brzy umírali (pokud zákrok vůbec přežili) a v současné době se úspěšné transplantuje kde co (ledviny, srdce,...) a lidé s tím přežívají roky.
Věda jde stále kupředu, takže proč by nešlo transplantovat zárodek z jedné dělohy do jiné? Taková prenatální adopce :D.
Vývoj v inkubátoru by smazal onu hranici mezi zárodkem a dítětem, jak ji tak intuitivně (a přirozeně) vnímám, protože u takového zárodku by neproběhl porod, prostě by rostl a vyvíjel se, až by byl velký jako narozené dítě.
S nápadem existence nějaké třetí cesty se nabízejí další otázky:
Je tohle řešení v současné době již technicky možné?
Pokud ne, kdy se k němu věda dostane?
Pokud ano, proč to není rozšířené?
Jistě je tu i finanční otázka. Přesto mi tohle zjištění, že právo ženy nebýt těhotná a právo zárodku na vývoj nejsou automaticky v rozporu, nepřijde úplně mimo mísu. Protože bez takové úvahy nemůže být objevena ona třetí cesta, která řeší obé - a na jejímž základě mohou otázky o potratu přestat dávat smysl. Než však bude takové řešení hojně rozšířené, budeme se stále dohadovat o tom, zda má větší právo žena na rozhodnutí o svém těle, anebo zárodek na život a vývoj.
Můj názor už znáte.